Pavel Jungwirth patřil k nejvýznamnějším chemikům a nejvýraznějším současným českým vědcům. Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty UK a doktorského studia v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského působil na několika prestižních zahraničních pracovištích, než se vrátil do České republiky. Od roku 2003 působil v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a od následujícího roku zde vedl vlastní výzkumnou skupinu zabývající se molekulovými simulacemi a fyzikální chemií. Jeho objevy se dostaly na obálky těch nejprestižnějších světových vědeckých časopisů a významně přispěly k lepšímu pochopení řady fyzikálně-chemických procesů důležitých pro chemii, biologii i medicínu.
Vedle své vědecké práce byl také mimořádně respektovaným pedagogem, mentorem a popularizátorem vědy. Obhajoval význam kvalitní vědy pro společnost a aktivně vystupoval proti pseudovědě a dezinformacím.
V roce 2015 spolu s kolegy a přáteli založil grant připomínající památku předčasně zesnulé fyzikální chemičky Martiny Roeselové, své bývalé doktorandky a dlouholeté kolegyně, jejíž smrt ho těžce zasáhla. Martina byla známá tím, jak dokázala propojit úspěšnou vědeckou kariéru s rozvětvenou rodinou a současně se neúnavně zasazovala o zlepšení podmínek mladých vědkyň a vědců. Stipendium nazvané Pamětní grant Martiny Roeselové, na něž spolu s přáteli a Martininou rodinou dal dohromady první peníze, mělo nejen připomínat její památku, ale dál rozvíjet její hodnoty a odkaz.
Pavel zůstal s grantem úzce spojen po celou dobu jeho existence. Pomáhal získávat finanční prostředky v jeho prvních letech, podílel se na hodnocení stovek žádostí a aktivně přispíval k jeho dalšímu rozvoji. Když náš fond grant v roce 2022 převzal, zvýšil počet udělovaných stipendií a navýšil jejich částku, byl Pavel nadšený. A stejně plně podporoval záměr rozšířit grant z věd přírodních i do věd humanitních a společenských.
Pamětní grant Martiny Roeselové i díky Pavlovi do dnešního dne podpořil 70 začínajících vědkyň a vědců-rodičů a stal se tak živoucím odkazem nejen Martiny Roeselové, ale Pavla samotného. Jsme mu za to nesmírně vděčni.
